V době, kdy malba bývá mělce uplatňovaným nástrojem k vizualizaci osobních konceptů, je tvorba Nikoly Novákové cenným důkazem, že i dnes může malovaný obraz vznikat jako komplexní a procítěné vyjadřování. Zde není obraz pouze zhmotněná idea, ale mnohovrstevná doména sama o sobě, místo, kde přirozeně pramení „polyfonní“ symbolika. V nových pracích, inspirovaných pobytem v Uruguay, vidíme příznačné rysy autorčiny malířské poetiky: rytmickou souhru zářivých barev, které obrazovou plochu rovněž prosvětlují, a zcela nezaměnitelnou křehkou monumentalitu, naznačující vztah pomíjivého jevu a věčnosti, jejíž je nedílnou součástí. Příroda, lidská kultura a vnitřní zážitky autorky samé se přetavuje v abstrahovanou řeč jemných tvarů a pohybů, navozujících pocit oduševnělého úžasu z bohatství vjemů, které náš svět skýtá. Koloristická vize Nikoly Novákové se dotýká rozechvěné vodní hladiny a samotné podstaty existence zároveň.
« Zpět na "„Uruguay, Uruguay…“ Nikola Nováková"