Dobrý večer, vítám Vás srdečně na zahájení výstavy Šárky Trčkové. Šárka Trčková se jako autor na české výtvarné scéně prezentuje asi 15. let a nutno říct, že se za tuto relativně krátkou dobu se dokázala výrazně prosadit. O tom svědčí nejenom řada ocenění Grafiky roku, ale i zastoupení v českých i zahraničních sbírkách, a v neposlední řadě asi 15 samostatných výstav a účast na mnoha společných výstavách.
Šárka Trčková, kdybychom ji měli charakterizovat oborově, tedy tím, jakou uměleckou disciplínou se zabývá nebo vyjadřuje, je poněkud neuchopitelný autor, ale to je jeden z momentů, který činí její tvorbu divácky zajímavou a přitažlivou. Na AVU studovala malbu, svou diplomní práci ale končila v grafickém ateliéru prof. Čepeláka. Malba a grafika, to jsou dvě disciplíny, dvě média, které používá ve své tvorbě souběžně, anebo kombinuje navzájem. Malbu jako olejomalbu, akvarel, kvaš. S grafikou pracuje velmi experimentálně, kombinuje např. malbu, serigrafii a akvatintu v jednom technologickém postupu a na jednom grafickém listě. A tyto postupy v konečném artefaktu jsou i součástí dnešní výstavy.
Název výstavy Akva-aqua je dostatečně výmluvný, ale obsahuje i jinotaj. Tématiku koupání a dětství na jedné straně, ale na druhé straně zkratku a šifru pro akvarel a akvatintu. Tématika dětství a jeho příběhu se u Trčkové začala objevovat v průběhu 90. let, před tím se její tvorba víceméně orientovala na témata lidských typů a jevových principů.
Co vlastně vedlo autorku k tak výrazné změně, proč začala ve své tvorbě zobrazovat příběh, příběh dětství, a to formou jakési zvláštní osobní alegorie? To první vysvětlení pramení a pochází přímo z praxe a její životní zkušenosti, protože škola, a tedy i dětství, ji přímo i nepřímo provází celým životem. Od jejích vzpomínek na její vlastní dětství přes souvislosti nepřímé. V Plzni bydlela nedaleko školy, po absolvování AVU během léta žije a pracuje v ateliéru v Rasochách u Týnce nad Labem, což je opět horní patro bývalé školy založené v roce 1886. Ten druhý důvod je ryze umělecký. Trčková je autor, který velmi rád experimentuje, ale zároveň se netají svou inklinací ke starým mistrům. V atmosféře uměleckého dění 90 let, kdy začala ve vizuálním umění vznikat široká názorová a oborová platforma , definitivně se začal výrazně prosazovat multimediální přístup v umělecké tvorbě, lze tento její postoj chápat jako určitou svobodnou protireakci na tyto skutečnosti. A tou je určitý návrat k závěsnému obrazu, ale ne návrat jako pouhé „retro“, ale návrat osobitým způsobem, protože ona sama multimediální přístup ve své tvorbě absorbuje, ať už se jedná o experiment s různými médii v jednom grafickém listu nebo využití foto-cesty pro klasický otisk.
Tématem dnešní výstavy je dětství spojené v různých souvislostech s vodou, s procházkou s dospělými u rybníka, s prázdninovým koupáním nebo toulkami opět v doprovodu dospělých zimní krajinou. Zpracování v akvarelu umožňuje v rychlém provedení nejen podmanivou iluzi vodního živlu, ale vzbuzuje zdání něčeho velmi letmého, jakési vzdálené vzpomínky, která se vynořuje z podvědomí a zase rychle mizí. Tomu odpovídá i nálada ve zvolených barevných tónech. Samotná esence akvarelu jako média je pro autorčin záměr ideálním prostředníkem. Akvarelem, který ji fascinuje, se zabývá léta, uměleckou technikou, která vyžaduje zpracování ala prima a je technicky velmi těžká a náročná, ale zcela nenahraditelná jiným malířským médiem. Tuto lehkost provedení můžeme spatřit i v jejích grafických listech. Její kompozice jsou budovány zcela klasicky, v některých detailech zvýrazněné jasnou kresbou, jinde abstrahované do malířské plochy, což velmi dobře koresponduje s celkovým záměrem, že vše vystupuje na okamžik jako zážitek paměti, tu jasně, jinde mlhavě a vzdáleně jako tušení, jako cosi, co jsme někdy zažili, ale co je dlouhou dobu zasuto v našem podvědomí. Jako něco nenávratně ztraceného, ale stále přítomného jako vzpomínka. Jako návrat k něčemu, co je čím dál více aktuálnější s přibývajícím časovým odstupem lidského věku.